Až 20 % Čechů má naddimenzované solární elektrárny, které se jim nikdy nezaplatí

Schopnost vyrábět vlastní elektřinu má v Česku necelých 200 tisíc rodinných domů. Investice, které v této oblasti přinesly dotační pobídky, tak zvýšily celkovou hodnotu nemovitostí českých rodinných o vyšší desítky miliard korun. Už dnes totiž může částečná energetická nezávislost budovy tvořit vyšší jednotky nebo dokonce nižší desítky procent její celkové hodnoty.

Stejně tak platí, že rodinné domy, do jejichž energeticky se dlouhodobě neinvestuje, budou na ceně naopak ztrácet. Zejména v případě, kdy se jedná o energeticky náročný objekt, který se potýká s energetickými ztrátami. Těch je v Česku stále ještě čtvrtina a celkové se aktuální cena „energetického dluhu“ – tedy potenciální výše investice do jejich rekonstrukce a revitalizace – odhadují na půl bilionu korun.

„Podle údajů se dnes nůžky rozevírají natolik, že budovy ve vyšších energetických třídách a těch nejnižších se od sebe cenově rozdělují zhruba o 5 % každý rok. Souvisí to mimo jiné s inflací, zdražováním stavebních prací a cen stavebních materiálů, které celkový účet za budoucí rekonstrukci prodražují,“ zmiňuje za TEDOM Pavel Rek, šéf divize energetických řešení ze společnosti TEDOM. „Část budov už se tak dostala v minulých letech do pásma, kdy se jejich rekonstrukce ani nevyplatí a rodinný dům má v podstatě hodnotu pouze pozemku, na kterém stojí.“


Solární panely přes celou střechu se většinou nikdy nezaplatí
Investice do energetické soběstačnosti však nepromlouvá do cen nemovitostí jen směrem vzhůru. I chybně navržený systém se může stát pro reálnou hodnotu nemovitosti průšvihem. Platí to zejména u naddimenzovaných elektráren, jejichž výkon neodpovídá potřebám rodinného domu a jeho domácností. To se bohužel týká až 20 % ze všech rodinných domů, které – zejména v posledních pěti letech – do vlastní elektrárny investovaly.

„Jedná se o takzvaný fenomén solárů přes celou střechu, který se na českých rodinných domech začal v minulých letech objevovat v reakci na dotační programy a klesající ceny solárních panelů. To, co na první pohled vypadá jako dobrý nápad, je ale ekonomickou pastí,“ připomíná Pavel Rek.

„Vyrobenou elektřinu nemá domácnost šanci spotřebovat a to ani ve chvíli, kdy si pořídí například bateriové úložiště nebo elektromobil. Přebytky tak musí velice často vracet do sítě, která je v době nadvýroby přetížená a výrobci jsou za další kilowatty penalizováni. V zimních měsících pak ani naddimenzovaný systém nedává dostatek výkonu, aby dokázal provoz objektu pokrýt,“ varuje Pavel Rek.

Správná cesta
Jak tedy vypadá ideální energetický systém u rodinného domu, aby se celková hodnota zvedla? První podmínkou je, aby byla dimenzována na základě skutečného využívání nemovitosti a potřeb domácnosti, které v rodinném domě žijí. To znamená vycházet především z analýzy energetických potřeb.

Návratnost systému, který je navržen podle nich, by se v ideálním případě měla pohybovat do 10 let. Toho je možné dosáhnout v případě, kdy dokáže zajistit soběstačnost ve výrobě elektřiny na 6 měsíců v roce.

Pavel Rek upozorňuje, že takových nemovitostí je i mezi novými realizacemi stále menšina: „Je to trochu paradoxní, ale výrazně častěji se setkáváme s rodinnými domy, které mají v energetické efektivitě stále velké mezery i přes masivní investice z minulých let. Rodinných domů se správně navrženými domácími elektrárnami je ze všech odhadem jen necelé procento.“